Hořký med

Už se to nese. Dobrou chuť. Servíruji čtvrtý díl o mém podnikání v masážích. Dnes na téma: Hořký med kolem úst

Velké vize, plány, tvrdá realita. Každý podnikatel to zná. Překážky, které mohou podnikatelský záměr rozfoukat jako domeček z karet. Důležité je vytrvat a veškerým nepříjemnostem se postavit čelem. Tento díl budu věnovat tomu, co mě v začátcích podnikání potkalo a jak jsem jednotlivé situace řešil. Některé body rozeberu pouze stručně, protože mám pro ně v plánu samostatný díl. Připraveni?

Limity pronajatých prostor

Když začínáte, neplánujete investovat nehorázně vysokou částku za vlastní prostory. U mě tomu nebylo jinak. Můj záměr v masážích bylo nutné nejdříve vyzkoušet na reálných klientech, jestli bude vůbec o nabízené služby zájem. Nejideálnější řešení do začátku, bylo jít do pronájmu. Už samotné hledání prostor k podnikání nebylo snadné a za dobu svého působení jako masér, jsem vystřídal dvě provozovny, než nastal zásadní zlom, velká investice a realizace vlastních prostor.

Každopádně pronajmout prostory v mém případě nestačilo. Na obou dvou místech čekalo několik komplikací, které bylo nutné řešit.

První prostor

Nevelký kumbálek součástí kadeřnictví. Vstupujete do kadeřnictví, z něj vcházíte do odděleného prostoru na masáž. Ze začátku zašupovací dveře, které maximálně brání očím jimi proniknout, ale jinak vůbec nic netlumí. Po jejich obou stranách velké mezery, kterými prostrčíte ruku.

To se ví, že to není ideální řešení. Co teď? Jednání s majitelem, aby mi povolil stavební práce. Odstranění posuvných dveří, vsazení futer a instalace běžných dveří na otvírání. Ne žádných posuvných. Stanovisko majitele? Úpravy povoluje, ale vše si plaťte sami. Abych mohl v podnikání pokračovat, nezbylo mi než na tuto podmínku přistoupit. Každopádně i když už nyní pracuji ve vlastních prostorách, majitel má původní prostor zhodnocen o pevné neprodyšné dveře, takže ho možná lépe pronajme dalším zájemcům.

Hluk z kadeřnictví, které bylo za velice tenkou zdí a jen za jedněmi dveřmi. Každopádně s tímto musel každý klient počítat, z mé strany a ani ze strany kadeřnice, nebylo možné nijak ovlivnit.

Zima. Stará budova, okna, kterými protahovalo. Vyřešil přímotop za pár stovek, který místnustku celkem hezky vyhřál.

První překážky, první trable, ustál jsem to a klienti mi zůstali věrní. Alespoň někteří. Co bych chtěl za tři tisíce měsíčně? Pozitivum u tohoto prvního prostoru byla rozhodně recepce. Recepční byli k dispozici každý den a komunikovali se zákazníky, přebírali zásilky. Po roce nicméně začala klientela řídnout. Do očí vám to nikdo neřekne, ale bylo to určitě kvůli tamnímu prostředí. Pokud chci nadále pokračovat, nastává čas na změnu.

Druhý prostor

Objeven náhodou. Původně obchod ovšem s jednou velkou výhodou. Velká místnost pomocí sádrokartonové příčky rozdělena na dvě. Přízemí, dlažba, světlo pronikající dovnitř výklady. Tím, že jde o dvě místnosti, ideální řešení. V první recepce, ve druhé masérna. Jdu do toho.

První zádrhel hned při jednání s majitelem. To, že je větnamského původu neřeším. Ale prostory, které nemají kolaudaci a příslušná povolení na provoz masáží už ano. Má cenu zde vůbec setrvávat? Stojí mi to za to?

Jinou možnost prostorů nemám, pokud chci nadále masírovat, bude nutné řešit kolaudaci. Se samotnou kolaudací souvisí další stavební úpravy. Vybourání druhých dveří do chodbičky k WC, to už byla banalita. Akorát, že zde bylo nutné vybourat kus zdi a vsadit standardní dveře. Ovšem hygiena vyžaduje, aby v masérně byla k dispozici voda. Umyvadlo s teplou a studenou vodou. Natáhnout vodu? Je to vůbec reálné? Naštěstí bylo. Opět veškeré stavební úpravy hrazeny z vlastních zdrojů. Kolaudace trvala půl roku.

Vstup přímo z ulice. Zatlačíte do dveří, ony se otevřou. Takhle to nejde. Další úpravy šly do elektronického zámku, intercomu a i zabezpečovacího systému. Ať se v tomhle prostoru cítím v bezpečí.

Prostory byly nakonec parádní. Nájem sice vyšší než v nevelkém kumbálku, to se ovšem dalo čekat, ale pracovalo se v nich hezky. Pokud pominu chladnější vzduch v zimním období a větrání, které řešilo pouze vyklápěcí okénko ve výkladech. Postupem času mě z nedostatečného větrání začala pobolívat hlava. Vše nakonec zarazil COVID, který masáže zařízl úplně. Majitel odmítal snížit nájem, bylo nutné tento prostor opustit a zvažovat co dál. Každopádně majitel má prostor parádně zhodnocen. Získanou kolaudací na masérské služby, má větší šanci ho pronajmout dalším zájemcům.

Tímto končí mé období v nájmu a trable s ním spojené. Nyní už působím ve vlastních prostorách a nelze to vůbec srovnávat. Vlastní prostory jsou prostě nejlepší, protože zde si bez obav uzpůsobíte vše k obrazu svému. O tom, jak zařizování vlastních prostor probíhalo, si povíme třeba někdy jindy, pokud bude z vaší strany zájem.

Administrativa, propagace, nedůvěra veřejnosti

Bez prostor nelze podnikat. To bez pochyby. Ale podstatnou část tvoří i samotná administrativa, jak podnikání řešit. V této oblasti mě čekalo rozlousknout hned několik oříšků a zodpovědět pár dotazů. Ten zásadní. Potřebuji recepční?

Ani náhodou. Tohle můj šílený nápad nezahrnoval. Chci bourat překážky mezi hendikepovanými a standardní společností, tak musím vymyslet nějaký způsob, kdy vše zvládnu i se zrakovým znevýhodněním.

V oblasti administrativy vsazeno na digitalizaci. Online platby a propracované internetové stránky, které běží z části automatizovaně a recepční v podstatě nahrazují. Nepřijímám hotovost, preferuji online rezervace. Sázím jednoduše na moderní technologie a funguje to.

Bez vizitek to zatím nejde. A bez loga a nějakých propagačních materiálů též ne. Grafický design loga, informačních cedulek a vizitek, mi vytvořil rodinný známý, který je profesionálním grafikem. Veškerý design jsem nechal na něm, rodinní příslušníci pouze schválili jestli vypadá dobře. Když nevidíte, grafika je jedna z oblastí, kterou bez oka vidícího nevyřešíte. Není jak. Nyní mám návrhy uloženy v PC, design jen tak měnit neplánuji. A když je potřeba nová zásoba vizitek, najdu firmu, která mi je vytiskne podle grafického návrhu od rodinného známého.

Velké zklamání představovalo samotné podnikatelské prostředí. Teprve až v rámci masáží jsem pochopil, že v ČR nikdo nepočítá s podnikateli, kteří mají nějaký druh znevýhodnění. A to jak v oblasti firem tak i jednotlivých nástrojů, které mají podnikání zajistit, usnadnit, urychlit. Téměř nikde nepředpokládají, že se objeví zrakově hendikepovaný člověk, který bude chtít používat platební terminál nebo řešit fakturační systém. Nakonec mi došlo, že pokud nevytrvám a nebudu trvat na svých požadavcích, můžu podnikání zabalit. Ale ta nedůvěra, kterou společnosti mají k hendikepovaným lidem je hmatatelná skutečně téměř na každém kroku.

Jeden příklad za všechny. Volám do banky, že chci používat platební terminál. Když pracovník zjistí, že nevidím, odpálkuje mě ze slovy, že mi platební terminál neposkytnou, protože bych ho neměl jak ovládat, navíc by mě mohli zákazníci ošidit, protože nepřekontroluji, co displej terminálu zobrazuje. To samé při vytváření faktur. Nainstaluji populární systém Pohoda. A zjišťuji, že je zcela nepřístupný pro odečítače obrazovek.

Ne, prostě ne. Společnost s hendikepovanými lidmi jednoduše stále nepočítá. Ani po víc jak třiceti letech, co jsme se jako ČR otevřeli světu.

Řešení? Bojovat, hledat možnosti, vytrvat. Ono to nakonec dobře dopadne. A taky dopadlo. Kdyby ne, tak už nepodnikám a vy nečtete tento článek. Ale postoj společnosti k lidem se znevýhodněním zamrzí.

Neodpustím si ještě jeden příklad. Otevření služeb v COVID. Kontrola papírových certifikátů na bezinfekčnost. Jak řešit se zrakovým znevýhodněním? Stanovisko ministerstva zdravotnictví „Zaplatit sekretářku, důvěřovat lidem“.

Dalším oříškem bylo hrazení faktur. Ne všechna zaslána PDF jsou pro můj software v PC nebo mobilu dostatečně přístupná. Občas nevyčtu požadované informace k platbě ani nesejmu QR, protože nedovedu přesně zamířit kamerou fotoaparátu na mobilu. V takových případech kontaktuji firmy, kterým platím fakturu a požádám je, ať mi platební údaje vypíšou textově do e-mailu. Většinou na to zapomenou, musím jim to připomínat, ale to k podnikání bez zraku, ale i občas v osobním životě, prostě patří.

Bez zrakové kontroly i když se můžete snažit jak chcete, některé věci nevyřešíte. Ať už jde o propagační materiály nebo nákup vybavení do masérny. Potřebujete vidícího, aby vám pomohl s uspořádáním a celkově sladil design. Na klienty musí prostor působit příjemně, útulně a nikoli nepatřičně. Ostatně až někdy pojedete do Olomouce, stavte se a posuďte sami.

Podnikání ze začátku působí jako hezká pohádka. Nebo rovnou jako sladký med, který si mažete na rohlík k snídani. Ale jak se časem ukáže, tak med není v podnikání vůbec sladký. Ale vyloženě hořký. Ovšem s tím musí každý podnikatel počítat. Pokud to neakceptuje, nenaučí se překonávat překážky, u podnikání dlouho nevydrží. Zatnout zuby a i ten hořký med nakonec zachutná, protože nakonec po dosažení vytyčených cílů a úspěchů, už nebude hořký, ale sladký. Tak se nevzdávejte a jděte za svojí vizí a sny. Jedině tak uspějete a zlepšíte si život po všech stránkách.

V dalším díle probereme digitalizaci v podnikání. Tak sledujte nadále tento blog.

Předchozí díly seriálu

První díl, Mít šílený nápad

Druhý díl, Pustit korunu

Třetí díl, Důležitost webové prezentace