Jak se ze mě stal Srdcař roku?

Stalo se to už po druhé. Nejdříve v roce 2020, nyní v roce 2025. Získání titulu Srdcař roku pro Olomoucký kraj. Jak jsem tohoto titulu dosáhl?

Musím vás vzít úplně na začátek. Do roku 2020. Jednoho dne, přesně si to už nevybavuji, mi zazvonil telefon. Po přijetí hovoru a pár prvních větách operátorky, jsem chtěl zavěsit. Působilo to na mě jako telemarketing, kterého máme všichni plné zuby. Operátorka mi ve stručnosti představila soutěže Firma roku a Živnostník roku, nabídla mi v nich účast. Konkrétně v živnostníkovi. Měla mé základní údaje včetně IČ a ptala se, jestli se nechci přihlásit. Po telefonu? Ani náhodou. Nakonec jsme se dohodli, že mi operátorka pošle e-mail s přihláškou.

Ten skutečně dorazil. Obsahoval odkaz na online přihlášku do uvedené soutěže. Ta byla velice detailní a po prostudování, co po mně chtějí vše vyplnit, jsem online formulář zavřel, ale e-mail z nějakého důvodu nesmazal. Do dnes nevím proč, asi instinkt.

Uplynulo několik dnů a zvědavost mi nedala online přihlášku znovu zobrazit. Ani nevím, co mě to tenkrát napadlo, ale měl jsem volnou chvíli, tak jsem se pustil do jejího vyplňování. Nijak zvlášť jsem nad obsahem nepřemýšlel, pouze jsem psal. Představení mého podnikání, čím se odlišuji, jaké mám vize do budoucna, největší překážky, které musím překonávat. Přesně si to už nepamatuji, ale bylo toho opravdu hodně. Po nějaké době, netuším, jestli uplynulo jenom třicet minut, hodina, dvě, jsem dospěl nakonec přihlášky. Odeslat? Samozřejmě. Když mi to zabralo tolik práce, tak přece toho teď nenechám. Nezbývá než doufat, že nejde o podvod a já se neřítím do propasti. Citlivé údaje nikdo nepožadoval, takže by si na mě nikdo neměl být schopen vzít úvěr, ani mi vybrat bankovní účet.

Přihlášku jsem tedy odeslal a tím to pro mě skončilo. Ovšem jen na pár týdnů. Náhle mi začala chodit obrovská spousta gratulací. Do SMS, na Messenger, WhatsApp. Proboha. Co to je?

V jedné gratulační zprávě byl odkaz na video, které si mám pustit. Jednalo se o vyhlášení krajského kola soutěží Firma roku a Živnostník roku. Proč video? To nemohl nikdo napsat, že mám jít na nějaké slavnostní vyhlášení? No nemohl, protože byl zrovna COVID, a tak bylo bezpečnější vyhlášení udělat online.

Nemám halucinace? Vyhlašují mé jméno v kategoriích první místo Živnostník roku a Srdcař roku Olomouckého kraje. To jako vážně? Ano, bylo tomu opravdu tak. Přihláška, nad kterou jsem ani nijak zvlášť nepřemýšlel, prostě jsem vše napsal tak, jak to ve skutečnosti je, mě katapultovala na stupně vítězů. No teda.

Tím to ovšem ještě zdaleka neskončilo. Bylo nutné umístění obhájit před finálovou porotou. Stačilo si stát za tím, co bylo napsáno v přihlášce a náhle jsem jel do celostátního finále do Prahy na Žofín, které vysílala ČT. Zde následoval další šok. Celostátního Srdcaře roku získal sice někdo jiný, ale já se umístil na krásném druhém celostátním místě v kategorii Živnostník roku. A to jsem pouze sepsal svůj reálný a ničím nepřikrášlený příběh nevidomého podnikatele. Asi opravdu zaujal.

Uplynul rok. Dorazil e-mail s možností přihlášení do dalšího ročníku soutěže Firma roku a Živnostník roku. Jen tak z volné chvíle jsem opět vyplnil přihlášku, nyní však o mnohem pečlivěji a detailněji. Sepisováno několik dní. A výsledek? Žádné umístění.

Další rok jsem se už nepřihlašoval, bylo to zbytečné. E-mail s výzvou nicméně zase přišel. Jeho ignorování mi vydrželo až do roku 2025, kdy jsem e-mail s přihláškou sice smazal, ale pak to začalo. První nominace od portálu Na volné noze, jehož jsem členem. Druhá nominace z monety. To mám jako znovu vypisovat tu šíleně dlouhou a detailní přihlášku?

Nominací si vážím, ale neviděl jsem jediný důvod, proč se soutěže znovu účastnit, když jsem v ní měl úspěch před pěti lety. A je to. Termín pro přihlášení vypršel. Mám to z krku.

Ale tak jednoduché to vážně nebylo. Telefonát, ve kterém mi bylo vysvětleno, že na základě nominací by bylo skvělé se do soutěže přihlásit. Dokonce mi na to dali speciální lhůtu, do kdy mám přihlášku poslat, i když už oficiálně bylo po termínu. Když jinak nedají?

Ve volné chvilce bez přemýšlení jsem online přihlášku tedy vyplnil. Neřešil jsem strukturu, korekturu, chyby, prostě nic. Když mou přihlášku chtějí, tak ji mají mít. V závěru byla možnost doplnit nějaké fotografie a videa z mé profese. Opravdu nebudu říkat nikomu vidícímu, to nemá cenu. Tak jsem tam vhodil logo a přihlášku poslal. Stejně už nemám šanci na úspěch. To jsem se ovšem velice mýlil.

Za pár týdnů mi dorazil e-mail s gratulací a informací o postupu do krajského finále. To se konalo v uvedeném termínu v jednom moderním hotelu v Olomouci. Tak jsem se tam vydal.

Sešlo se nás deset finalistů a rozhodovalo se, kdo postoupí do celostátního finále. Ok, užiju si hezký večer a tím to skončí. Ano, tím to pro mě opravdu skončilo. Ale ne jako účastníka tohoto večera, ale opět jako Srdcaře roku pro Olomoucký kraj. Do celostátního finále jsem se sice už neprobojoval, ale to mi vůbec nevadí. Srdcař je krásné ocenění, kterého si nesmírně vážím a které k mé profesi vyloženě pasuje.

Tak takhle to celé ve skutečnosti bylo. A co se stane příště?