Jak vnímám Braillovo písmo a jak čtu?

Nastal čas zodpovědět další otázku, kterou dostávám nejen od klientů masáží. Často se mě ptáte. Jak čtu?

Odpověď je prostá a stačí mi na ni dvě slova. Rukama, poslechem. Je to jasné?

Samozřejmě, že není. Tak to pojďme probrat do větších detailů.

Vzhledem k mému kompletnímu zrakovému hendikepu není reálné, abych četl očima standardní tištěný text. Kde neobjevím Braillovo písmo, což nebývá opravdu moc časté, tam si nevystačím bez moderních technologií buď chytrého mobilního telefonu nebo PC.

V dnešní době je technika na tak vysoké úrovni, že pro čtení textů mi bohatě stačí jedna aplikace v mobilním telefonu. Prostřednictvím fotoaparátu text zaměřím, mírně robotický hlasový výstup mi zaměřený text přečte. A to jak krátké texty o pár slovech, tak i rozsáhlé dokumenty. Oči mi v tomhle případě nahrazuje mobil a čočka foťáku v něm ve spolupráci s odpovídající mobilní aplikací.

Takhle čtu a vstřebávám veškeré textové informace. Kromě těch, co se zobrazují přímo na displeji mobilu nebo monitoru PC. Tam se o vyčítání stará tak zvaný odečítač obrazovky, o kterém jsem psal v článku

Odečítač, pouze část úspěchu.

Pomocí speciálních aplikací ve spolupráci s odečítačem, dokážu číst i veškeré digitální texty a knihy. Nedám dopustit na mobilní aplikaci Voice Dream Reader, kam nahrajete digitální knihu nebo jakýkoli elektronický text a jednoduše spustíte přehrávání. Materiál je vám automaticky přečten, pouze posloucháte.

Než nastal rozmach moderních technologií, při studiu na základní škole, jsem hodně pracoval s Braillovým písmem. Čtení rukama. Přejížděl jsem bříšky prstů po natištěných stránkách, luštil bodové písmo a pronikal do napínavých příběhů v knihách, psal zápisy, ale i písemky. Po celou dobu studia jsem v Braillu řešil matematiku. Dnes by stačilo používat vhodný program pro PC, ale tehdy nic takového neexistovalo.

U čtení v Braillu byla jedna nevýhoda. Materiály zabíraly velké množství místa. Kniha, která ve standardním písmu zabere třeba 500, 600 stran jednoho svazku, v Braillu znamená 26 knih, 26 svazků. Jedna police na to nestačí. Pravidla češtiny mi ve škole zabírala téměř jednu skříň.

Braillovo písmo v dnešní době sice úplně nevymizelo, existují lidé a instituce, kteří se tento způsob snaží nadále zachovat a šířit o Braillu osvětu, ale už není tak využíváno jako dřív. Z mého pohledu je to velká škoda. Když totiž vnímáte veškerý obsah a informace pouze poslechem, mnohé přeslechnete. Máte potíže s gramatikou a nevíte pořádně jak co napsat. To co vidícímu nedělá problém, nad tím mohou lidé se zrakovým znevýhodněním tápat. Používání Braillova písma by mělo zůstat nadále zachováno, protože čtení rukama znamená jistotu. Uši toho nezachytí tolik co vaše ruce. Hovořím z osobní zkušenosti.

Těžké svazky braillských knih a materiálů dnes už nikdo nosit nechce. Opravdu se nedivím. Nicméně postupem let vzniklo zařízení, které je známo pod názvem Braillský displej lidově braillský řádek. Krabička, která je s mobilním telefonem nebo PC propojená skrze Bluetooth rozhraní. A v Braillově bodovém písmu zobrazuje vše, co vyčítá odečítač obrazovky. Tím pádem máte kromě hlasové zpětné vazby odečítače i hmatovou kontrolu. Braillské řádky používají především studenti, lidé, kteří nedají na Braillo dopustit a ti, co se učí jazyky, třeba angličtinu.

Osobně přiznávám, že v dnešní době používám Braillovo písmo pouze v ojedinělých případech. Většinou vše vstřebávám poslechem odečítače obrazovky. Vím, není to ideální, ale mě to tak jednoduše lépe vyhovuje. Bohužel v tom nejsem sám a Braillo se postupně s mladšími generacemi odsouvá do pozadí.

A jak čtu knihy? Buď v digitální podobě nebo audiu. Rád též poslouchám různé rozhlasové hry. U digitálních knih využívám služeb knihovny digitálních dokumentů zkráceně KDD a audio knihy pořizuji na webu AudioLibrix, kde oceňuji široký výběr titulů a systém, který baví zákazníky tohoto e-shopu používat. Nabízí totiž parádní benefity.