Nevidím, neslyší. Jak se domluvíme?

Vypadalo to jako jakákoli běžná rezervace na masáž. Až na jednu drobnost. Po zavolání mi dorazila SMS. Jsem neslyšící. Nemohu mluvit, jen psát. V tu chvíli mě napadlo. Jak se s tímto zákazníkem domluvím? Nevidím vůbec nic, on neslyší. Nemůžu mu přeci zamítnout rezervaci masáže jen kvůli hendikepu. To by nebylo správné. A navíc máme pokročilé moderní technologie, které pomáhají mě jako nevidomému, neslyšící lidé též musí mít nějaké finty, jak se dorozumět s okolním světem. Nějak to dopadne.

Rezervaci jsem zákazníkovi schválil a začal vymýšlet, jak se spolu domluvíme. Pokud může psát, v úvahu připadá psaní SMS. Ovšem když budu mít ruce od masážního oleje, s mastnýma rukama se SMS budou psát dost nešikovně. Jak tuhle situaci vyřešit?

Zákazník mi v SMS ještě před svým příchodem nastínil, jak mu můžu dát vědět nějaké informace během masáže. Poklepáním na rameno, naznačení určitého pohybu rukou, ze kterého pochopí, že se má otočit. Gesta, která mi nebyla jasná, protože celý život nemám vizuální představivost, jsem si nahradil vlastními signály, které jsem vymyslel a zákazníka s nimi seznámil. Byli ve výsledku jen dva.

• Zabouchání rukou do lehátka v případě bolesti při masáži
• Trojí poklepání na rameno, otočit se

Jak tedy vše nakonec proběhlo?

Zákazník sice neslyšel. Ale uměl celkem obstojně používat mluvenou řeč. Když dorazil, podal mi ruku a zřetelně pronesl dobrý den. Pak přišly na řadu SMS zprávy, prostřednictvím kterých jsem se zákazníka zeptal na potřebné informace k masáži. Na kontraindikace, alergie a požádal ho, aby mi popsal, jestli chce masáží řešit nějaký konkrétní problém. Též jsme se dohodli na vůni oleje podle toho, která mu nejvíce vyhovuje. Sdělil jsem mu též instrukce o průběhu masáže. Jak budeme postupovat, jak si lehnout.

Následně proběhla samotná masáž. Pokud jsem něco potřeboval zákazníkovi říct, utřel jsem si ruce do ručníku a napsal mu zprávu. On mi odpověděl buď taky pomocí SMS nebo v krátkých srozumitelných větách. Když se měl otočit, poklepal jsem mu třikrát na rameno. Tento signál jsme si předem dohodli, takže s tím nebyl žádný problém.

Po masáži zaplatil standardně kartou, doklad obdržel na e-mail. S úsměvem jsme si potřásli rukama a rozloučili se.

Byla to pro mě obrovská výzva, ale vy víte, že výzvy mám rád. Vidící masér by to měl podle mě jednodušší, ale i dva lidi s odlišným hendikepem si nakonec najdou způsob, jak se vzájemně pochopit. Zde bylo super, že zákazník uměl mluvit, uměl s technikou, znal písmo a byl velice akční asi tak jako já. Pokud bych však narazil na neslyšícího člověka, který umí komunikovat jen znakovou řečí, bylo by to o něčem jiném. Možná, ale to pouze spekuluji, by mi v tom dokázala pomoct umělá inteligence, případně by se nešlo obejít bez nějakého tlumočníka. To ovšem předbíhám. Takovou situaci jsem zatím nezažil, takže na ni řešení nemám.

Každopádně super zkušenost, která nejspíš nejen mě zase o něco obohatila. Tato zkušenost mě opět utvrdila v tom, že hendikep je pouhou drobností, kterou lze překonat.