Účast v soutěži ve čtení a psaní





V Olomouci se k datu 25.6.2024 v odbočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých zkráceně SONS, uskutečnilo krajské kolo soutěže ve čtení a psaní. Tato soutěž je určena pro osoby se zrakovým postižením, kteří se chtějí utkat v těchto disciplínách:

V Olomouci se k datu 25.6.2024 v odbočce Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých zkráceně SONS, uskutečnilo krajské kolo soutěže ve čtení a psaní. Tato soutěž je určena pro osoby se zrakovým postižením, kteří se chtějí utkat v těchto disciplínách:

  • Psaní na Pichtově psacím stroji
  • Čtení Braillova písma z papíru
  • Psaní na Braillské tabulce
  • Psaní na počítačové klávesnici

Když jsem ještě studoval, pamatuji si soutěže pro školy s názvem Braillský klíč ve čtení Braillova písma, později k tomuto přibylo psaní na počítačové klávesnici. Je to už dlouhá doba, co jsem se takových soutěží účastnil a chtěl jsem si dokázat jak na tom ve skutečnosti jsem.

V klubovně SONS se uvedeného data sešlo celkem pět účastníků. Dva z Olomouce a po jednom od Šumperka, Ostravy a z Jižních Čech. Osobně jsem se zapsal na disciplíny čtení textu v Braillově písmu a psaní na počítačové klávesnici.

U čtení se měřil čas, za jak dlouho přečtu stránku a kousek textu. Protože posledních pár let spíše poslouchám než čtu rukama, nemám čtení v Braillu natrénováno a celý text jsem zvládl přečíst v čase 5:34. Na vhodné umístění to nestačilo. Z pěti účastníků jsem skončil buď na čtvrtém nebo pátém místě.

Psaní na počítačové klávesnici šlo lépe. Po dvě minuty jsem s vypnutým hlasovým výstupem psal diktovaný text. V mém případě to na první místo nestačilo, ale podařilo se mi získat krásné druhé místo.

Soutěž byla zahájena v devět hodin ráno a kolem půl jedné dopoledne už bylo hotovo. Soutěžící měli k dispozici zázemí, kde si mohli posedět a popovídat si, našlo se i něco k zakousnutí. Z klubovny jsme se nakonec všichni přesunuli na venkovní terasu před odbočkou SONS, kde byl příjemný chládek a svěží vzduch.

Do Prahy na finále jsem se sice nedostal, ale úterní dopoledne proběhlo v poklidné, přátelské a takové trošku komornější atmosféře. Škoda, že nás nebylo víc a škoda, že jsem tam byl evidentně nejmladší.

Každopádně v závěru jsme se všichni shodli na tom, že umět Braillovo písmo není na škodu. Kdo jen poslouchá, ztrácí přehled o gramatice. To může být nepříjemné v psané komunikaci.

Držím všem finalistům palce ve finále a třeba se na této soutěži až zase bude, s některými ze čtenářů potkám.