Když cestuji

Než vám popíšu, jak cestuji se zrakovým hendikepem, dovolte mi drobné konstatování. Nejsem odborník na bariéry a terminologii pro cestování zrakově znevýhodněných osob. Předem se tedy omlouvám expertům na cestování těchto osob a lidem, kteří se touhle problematikou zabývají za nepřesnou a možná i občas nesprávnou terminologii, pojem, označení, název. Děkuji za pochopení.

A nyní se už pojďme pustit do tématu: Když cestuji

Článků na tohle téma můžete na internetu najít mnoho. Dlouho mi trvalo, jak tuto problematiku uchopit, aby nebyla náročná, aby vše pochopil úplně každý. Aby v textu nebylo mnoho odborných pojmů, ale spíš, aby byl text věcný, stručný a vystihl pouze základní povědomí o tom, jak mohou cestovat osoby se znevýhodněním, třeba i s tím zrakovým. Článek vychází z mých osobních zkušeností při cestování a ty bych s vámi rád sdílel. Stručně, jasně, výstižně. Někteří zrakově hendikepovaní lidé, co tento článek mohou číst, mohou směle namítat, že by tohle téma pojali úplně jinak. To je pochopitelné. Každý má totiž své zažité postupy, které mu vyhovují.

To podstatné v pár bodech

1. Nikdy necestuji bez bílé hole, která je mojí prodlouženou rukou. Dřív, než do něčeho vrazím, je schopna detekovat překážku v delší vzdálenosti, než bych dosáhl sám rukou. Bílá hůl je nezbytným a neodmyslitelným pomocníkem na všech mých samostatných cestách. Kromě bílé hole nosívám obvykle na ruce i ultrazvukový náramek Sunu Band. Ten prostřednictvím ultrazvukových vln a vibrací přímo do mého zápěstí, upozorňuje na překážky, které bílá hůl nezachytí. Na překážky, do kterých mohu narazit horní částí těla nebo rovnou hlavou. Skvělý doplněk k bílé holi.
2. Téměř nikdy nechodím volným prostorem, kde bych se mohl jednoduše zamotat a ztratit. Bílou holí vždy kopíruji vodící linii, podél které kráčím. Takovou linií může být cokoli. Nejčastěji se jedná o zeď budovy, trávník, obrubník chodníku, plot, zítku, speciální hrbolatá dlažba táhnoucí se v určitém směru.
3. Většinou se velmi soustředím, naslouchám a vnímám okolí, abych nepřišel k úrazu. Proto, když mě potkáte na ulici a nebudu vám odpovídat na oslovení či na vás budu nevrlý, neberte to špatně. Jsem silně soustředěný na cestu a nemusím vás vůbec zaregistrovat, či můžu něco odseknout, co bych za běžných okolností neudělal. Je nutné chápat, že na cestách je mým velkým pomocníkem sluch, který mi nahrazuje zrak.
4. Vozovku přecházím jen tehdy, když jsem si jist, že mě nic nezajede. Čekám, až zleva ani zprava neuslyším jedoucí automobily. Může to trvat i několik minut, ale raději zůstat trpělivý a obezřetný než skončit pod koly nějakého vozu.
5. Na přechodech pro chodce se orientuji pokud to jde, na základě zvukové signalizace semaforů, která je celkem hlasitá a udává červenou a zelenou pomocí pípání, klapání. Když náhodou zvuková signalizace nefunguje, nechám si poradit a pomoci od lidí v blízkosti.
6. Pokud slyšíte mluvit světelnou tabuli na zastávce MHD jak oznamuje název zastávky, spoje s konečnou zastávkou a datem odjezdu, číslo linky spoje na autobusové, trolejbusové, tramvajové soupravě či hlášení znějící u některých budov, můžu za to já. Kromě bílé hole totiž používám takovou vysílačku VPN, která mi umožňuje pouštět si zvukové nahrávky na dopravních prostředcích nebo zastávkách MHD a u některých budov. Tyto zvukové nahrávky mi pomáhají v orientaci a informují mě o důležitých věcech, které vy vidíte, já ne.
7. Na cestách hojně využívám mobilní aplikace pro navigaci a jízdní řády na zjišťování spojů nejen MHD.

Časté komplikace

• Nepomáhejte mi, když o pomoc vyloženě nepožádám. Drobná odchylka i třeba v dobré víře, že děláte dobrou věc, stačí k tomu, abych se zamotal a následně musel komplikovaně hledat správný směr cesty.
• Když už mi budete chtít pomoci, nejdříve mě oslovte. Nikdy mě neberte jen tak za ruku a nesnažte se mě táhnout třeba přes přechod pro chodce. Budu dezorientován a ztratím směr cesty.
• Pokud uvidíte člověka s bílou holí jdoucího podél zdi budovy, zítky, hrbolaté dlažby, trávníku nebo jakékoli jiné vodící linie, a vy se mu budete snažit uhnout, nevskakujte mu do cesty, do vodící linie. Takovým typickým příkladem je přimáčknutí se ke zdi budovy, k zítce, podél které člověk s bílou holí jde. Nevědomky mu vytváříte další překážku. Uhýbejte vždy na opačnou stranu, než je vodící linie.
• Velký problém představují poházené koloběžky, kola. Pokud možno, neparkujte koloběžky a kola podél vodících linií, kudy může jít člověk s bílou holí. Snadno může přijít k úrazu, protože jde o tak malé překážky, které i hůl jen tak tak zachytí. Buďte obezřetní a dávejte si pozor, kde kola a koloběžky parkujete.

To by bylo to nejzákladnější, co mě ohledně cestování napadá. Snažil jsem se opravdu vypíchnout jen to nejdůležitější. Věřím, že nyní máte lepší představu o tom, jak se mohou samostatně pohybovat, cestovat lidé se zrakovým znevýhodněním.