Překážka zima

Když padne zima, nastane mráz a napadne sníh, vzniknou neplánované překážky, se kterými se musí při samostatném cestování potýkat lidé se zrakovým znevýhodněním. Někteří. Já mezi ně bohužel patřím.

Když cestuji s bílou holí v ruce, vždy držím určitou vodící linii. Trávník, obrubník u chodníků, zeď budovy, plot. Vnímám terén po kterém jdu, v orientaci mi též pomáhá hrbolatá dlažba značící přechod, přední nástupní místo do MHD, od přechodu volným prostorem až třeba ke stěně nějaké budovy apod. Na cestách mi může napovědět i sklon terénu, hladký nebo vroubkovaný terén či kočičí hlavy, takové ty dlažební kostky s velkými mezerami apod.

V okamžiku, kdy nastává zima, vše zamrzá a zapadává sněhem, orientace se celkově komplikuje. Ani s pomocí bílé hole, která pro mě představuje prodlouženou ruku, nedovedu odhadnout, kdy se chodník mění v trávník, necítím hrbolatou dlažbu, která mi může napomoci k přechodu či k určitému vybranému záchytnému bodu na trase. Navršené hromady sněhu mi brání používat vodící linii, kterou bych mohl bílou holí oťukávat a držet odpovídající směr. Zvuky jedoucích aut v rozbředlé břečce na silnici vydávají větší hluk než obvykle a tím pádem mohu ledacos přeslechnout a zbytečně zazmatkovat v nevhodné situaci. Klidně mohu kráčet po silnici místo po chodníku, protože třeba nebude chodník vyčištěný a já si nebudu jistý, jestli vůbec o chodník jde nebo kráčím po nestabilní hromadě sněhu např. Po trávníku nebo po kraji obrubníku, odkud mohu kdykoli sklouznout do silnice. Sníh a led mohou být příčinou i k tomu, že na známé cestě ztratím směr a netrefím do cíle.

Stručně řečeno, zima pro zrakově znevýhodněné cestovatele představuje nečekaný a závažný problém. Více než kdy jindy můžete potkat osoby s bílou holí jak se motají, jdou mimo chodník a působí dezorientovaně. Neváhejte jim nabídnout pomocnou ruku. Většina to ocení.